čtvrtek 20. listopadu 2014

Luxusní snídaně

Jen takové krátké ranní zamyšlení:


Každé ráno vodím holky na zastávku k autobusu, zamávám jim, cestou zpátky koupím v našem venkovském obchůdku housky ke snídani a hned domů – takže na sebe hodím jen tak něco domácího… 

Dneska ale autobus nejel, čekaly jsme 20 min a nic L Prý je někde nějaká velká bouračka, uzavřená silnice… ten dnes nepojede. Ok. Tak jdem pro auto. Vzala jsem jen doklady, klíče – převlíkat se nebudu, na to není čas. Holky jen vyhodím před školou a zas pojedu zpátky. 

Kralupy zasekaný jako blázen, popojíždíme v koloně, na křižovatce ke škole dopravní kolaps, semafor je tu úplně na nic, nespolupracuje s "uzavírkovým" semaforem o 50m dál. Situace jak na Balkáně, platí právo drzejšího a většího. Odbočit vlevo je nemožné… Je 7:59. Vzdávám to. Prasácky přejíždím do jiného pruhu a jedu rovně. Odbočím o ulici dál. Zaparkuju na zákazu – vždyť jen vyhodím holky a zas jedu. Ale bacha – ta situace na silnici je fakt drsná, přechod pro chodce zrušený. Lepší bude, když je do školy osobně odvedu, když už jsem tu. Nejsme samy, kdo jde pozdě do školy. Vidím utíkat dalších min. 10 dětí. 

Cestou zpátky k autu vidím, že uprostřed inkriminované křižovatky bliká modrý majáček – auta stojí na všechny 4 strany, kam jen dohlídneš. A sakra! Jiná cesta domů, než přes tuhle křižovatku nevede :-( Co teď? Uvědomuju si, jak jsem se včera radovala ze života, jak mi všechno vychází, všechno je úžasný. A teď tohle? To mám za trest, nebo co? Tak co? Můžu sednout do auta, zařadit se do kolony a popojíždět v ní. A litovat se, jak jsem to včera zakřikla a jak se všechno otočilo. A nebo můžu jít do kavárny na snídani a tam v klidu počkat, až se situace uklidní. 

Tak jo. V kavárně jsem teda lehce znejistila, když mi došlo, že mám na sobě domácí tepláky, a z mikiny si nenápadně obírám zbytky bodláků – no a co!!! Objednala jsem si kávu s mlékem a croissant – moji oblíbenou francouzskou snídani, kterou si ale dopřávám jen velmi velmi vzácně. Vytáhla z kabelky knihu a dopřála si luxusních 20 minut. Dopravní situace se během té doby opravdu uklidnila, křižovatka (alespoň v mém směru) se stala běžně průjezdnou. A já se radovala, jak mi pořád všechno vychází a občas dostanu ještě takovýhle nečekaný bonus. :-)

Všechno je jen o úhlu pohledu (Y)

Žádné komentáře:

Okomentovat